Vedoucí střediska zpravidla řídí zasedání střediskové rady, úkoluje jednotlivé členy, udržuje směrování střediska ke stanovené vizi a cílům. Tato vize by měla být sdílená, protože pokud by se odlišovala, nebude zřejmě vedení a fungování střediska úspěšné.

Jedná se o povinnou funkci (volenou ve dvojici se zástupcem) s hlasovacím právem.

Zástupce vedoucího střediska je pravou rukou vedoucího, měl by se podílet na všech zásadních rozhodnutích (je vhodné, když zásadní témata probere před jednáním v radě vedoucí střediska se svým zástupcem), měl by vedoucímu pomáhat při řízení rady a měl by být kdykoliv schopen vedoucího plně zastoupit (z pohledu právního jednání není rozhodné, zda jedná vedoucí střediska nebo jeho zástupce). Samozřejmě si můžou s vedoucím mezi sebe agendu řízení střediska rozdělit tak, aby jim to vyhovovalo.

Vůdci oddílů tvoří základ střediskové rady a kromě zastupování zájmů jednotlivých výchovných jednotek by se měli podílet i na realizování vize celého střediska. Nefungující středisko způsobuje komplikace činnosti oddílů. Jaké? Problémy s účtováním, neschopnost využít dotací a jiných forem financování činnosti, nemožnost sdílení zkušeností mezi oddíly, nedůvěru při přestupech dětí, drobení materiálu a vybavení atd. Středisková rada rozhoduje o věcech, které jsou pro oddíl důležité – schvaluje tábory, určuje roční rozpočet apod. Úkolem vedoucího střediska je motivovat vedoucí oddílů a zajistit, aby práce ve střediskové radě pro ně byla pozitivním zážitkem, zkušeností, jak je možné spolupracovat v rámci hierarchického uspořádání Junáka – českého skauta.

Funkce vůdce je povinná pro každou výchovnou jednotku, má hlasovací právo a získává se jmenováním vedoucího střediska. Vůdci oddílů jsou ve střediskové radě zastupitelní svými zástupci (vč. hlasovacího práva).

Volení členové střediskové rady se účastní kolektivního rozhodování o záležitostech střediska, které spadají do pravomocí rady – laicky řečeno mohou na střediskových radách hlasovat. Obsazení funkce je dobrovolné, může to tedy být každý ve středisku, kdo se chce zapojit do činnosti střediska. Není podstatné, jestli má nějakou konkrétní funkci, ale spíše jaké má zkušenosti, co do střediska přináší, čím může pomoci, jakou odpovědnost na sebe chce a může převzít. O počtu volených členů ve střediskové radě rozhoduje střediskový sněm.

Zpravodaje jmenuje vedoucí střediska se souhlasem střediskové rady (odvolávat může samostatně). Zpravodajové se účastní střediskových rad s hlasem poradním (tedy nehlasují, pakliže zároveň nezastávají jinou funkci, která jim to umožňuje – například volený člen střediskové rady) a pomáhají s řízením střediska. Příloha organizačního řádu zná množství zpravodajských funkcí (např. hospodářský zpravodaj, mediální zpravodaj, výchovný zpravodaj apod.). Je však nutno podotknout, že nejde o vyčerpávající výčet. Vedoucí střediska může jmenovat tolik zpravodajů, kolik pokládá za vhodné a náplň jejich činnosti závisí na jeho rozhodnutí, respektive na vzájemné domluvě. Zpravodaje si můžeme představit jako “střediskové ministry”, kteří odpovídají vedoucímu střediska za svůj “resort”. Asi nejčastějšími zpravodaji ve většině středisek jsou hospodářský zpravodaj, který spravuje střediskové finance, výchovný zpravodaj koordinující výchovnou činnost napříč oddíly střediska, organizační zpravodaj či tajemník pro záležitosti SkautISu a registrace atd.